Na začátku roku všechno vypadalo jako dřív. V lednu proběhla výroční schůze České Cyklofederace, kde náš spolek patří mezi zakládající členy. V březnu jsme dostali na krajské schůzi cykloznačení aktuální instrukce k letošní kampani kontroly a údržby značených tras. V rámci inzertní akce jsme získali nové zájemce o naši činnost značkařů, termín jejich zaškolení již byl stanoven na konec dubna. Naše výroční schůze, kterou formálně sezónu zahajujeme, už byla také naplánována na duben.
Ale dá se říct, že už v březnu se začal rozpadat připravený plán naší činnosti v tomto roce. Loni se totiž nestačila dokončit asi polovina oprav cykloznaček na všech trasách našeho kraje, ať už z časových, nebo finančních důvodů, protože poměrně velké množství požadovaných oprav přesáhlo zkrátka možnosti rozpočtu. Tedy letos jsme měli začít postupně, jak budou opravy dokončovány.
I tato představa brzy vzala za své, protože Jihomoravský kraj nám pro letošek zrušil dotaci na údržbu značených tras, snad v důsledku počínajících nouzových opatření. Tím odpadlo nejen doznačení loňských nedodělků, ale celá letošní kontrolní činnost. Navíc karanténní omezení volného pohybu osob vedlo i ke zrušení letošního školení nových značkařů a v podstatě bylo zamezeno i běžné spolkové činnosti, tedy konání schůzí výborů, spolků a podobně. Kromě nejvýše párových vyjížděk nebylo možné ani konat skupinové cyklovýlety.
Za této situace byla činnost našeho spolku do značné míry ochromena a nouzová opatření se promítla i do zpomalení postupu projektu Cukrovarské stezky, o čemž píšeme v jiném článku. Až teprve uvolňování těchto opatření nám postupně rozvázalo ruce (a nohy), protože jsme už mohli uspořádat vyjížďku až do 10 osob.
První takový výlet se zaměřením hlavně na nové členy jsme uspořádali na svátek 8. května. Z původně pěti přihlášených účastníků ještě jedna nová členka odpadla kvůli dětem (zoubky!) a tak jsme vyjeli jen ve čtyřech. Podmínky byly téměř ideální. Náš okruh sledoval trasu připravovaného závodu Pístovický cyklokapr, který je kvůli pandemii koronaviru také odložen až na září t.r. První polovinu údolím Rakovce jsme jeli mimo trasu „Cyklokapra“ loukami po naší značené trase 5072 a trochu se věnovali i činnosti značkaře. Od „Zabitého“ jsme pak dokonce zkusili pěší červenou stezku do Jedovnic. Vedle dosti obřích kořenových úseků, které se našim trekovým kolům moc nelíbily, zpestřovaly jízdu polomy z obrovských vyvrácených smrků. Ale některé úseky tvořila příjemná stezka. Na hranici rybníků u Jedovnic jsme se přimkli opět k „Cyklokaprovi“. Po značené trase 5080 jsme vystoupali nad Podomí a pěknou lesní cestou se svezli k chatové osadě Maliná. Pak následovala odměna v podobě hladké hřebenové asfaltovky okolo keltského oppida na vrchu Černov, sjezd zpátky k Jermakovi a zkratka přes „slepičárnu“ opět k Pístovickému rybníku. Tam nás čekala druhá odměna v podobě cyklistické desítky (10°) a nakonec jsme si ještě vylepšili cestu do Drnovic jízdou lesem okolo přírodního koupaliště Libuše (viz záznam trasy). Celkové hodnocení: super, jen chyběla účast. Zde nezbývá, než parafrázovat ze ságy rodu Homolků: Kdo si tu dnešní vyjížďku nevybojoval, ten je mrtvý muž!
Malá ukázka činnosti značkaře. Další fotky viz album Sváteční vyjížďka.