Léto pomalu končí, tedy zalistujme svými letošními alby a vytáhněme z nich několik upomínek na dny prázdninových toulek!
Polské Bieszczady: O této zemi neznámé jsem se dozvěděl od kamarádů, kteří si tam před pár lety dojeli autem na pamětihodnou výpravu. Podle dostupných zpráv jsou pro naše turisty bájným pohořím hlubokých lesů, vzdáleným a těžko dostupným. Dorazíme tam na kole? Server Mapy.cz nám cestu polsko-slovenským pohraničím naplánuje dříve, než řekneš švec. Ve skutečnosti bude určitě delší, náročnější a dobrodružnější.
Cyklostezka Bečva: První půletapa začíná až k večeru po vystoupení z vlaku na nádraží ve Vsetíně. Bečva je příjemná a dobře značená cyklostezka a málokdy si dovolí podobný žertík, jako na obrázku. Další den už vstupujeme na Slovensko a počáteční nepříznivý dojem z trasy po slovenských silnicích napravuje až setkání s bodrým Čadčanem a pěkná kysucká cyklomagistrála okolo říčky Bystrice.
Sedlo Demänová: Na pomezí chráněných oblastí kysucké a oravské je rozhledna, cíl naší druhé etapy. Do sedla vede úzkokolejná turistická železnice. Je úvraťová, to znamená, že musí jet cik-cak, aby se vůbec do bezmála 1000 m dostala. Je tam rozhledna, protože je to vysoko a je odsud daleko vidět. My tam musíme vyšlapat taky, protože s koly nás vláčkem nesvezou. V noci nás překvapí nezvaná návštěva, ale není to medvěd ani ochranka CHKO, jen dva bajkeři hledající nocleh. Takže nádherné rozhledy i východ slunce jsou bonusem pozitivních zážitků druhého dne.
Cyklostezka Trstená - Nowy Targ: tuhle přeshraniční cyklostezku do Polska vyhlašujeme vítězem naší neoficiální soutěže o titul Miss Cyklostezka. Okolo 2015 byla vybudována v délce téměř 40 km na tělese bývalé železnice, zrušené v 70. letech. Je umístěna úplně mimo silniční provoz, má krásné okolí s vonícími loukami, příjemný profil, skvělý povrch a dostatek odpočívadel i zdroj pitné vody. V Novém Targu navazují cyklostezky okolo Dunajce a vedou nás až do konce třetí, tentokrát "stovkové" etapy.
Přehrada Dunajec: přehrazením Dunajce mezi hrady Czorsztyn a Nidzica vzniklo Czorsztynské jezero a okolo se čile rozvíjí rekreační ruch spolu s výstavbou zbrusu nové cyklostezky. Očekávaná romantická cesta průlomem Dunajce zpět na Slovensko se ale mění v prozaickou jízdu kamenitou stezkou v nepřetržitém davu výletníků na kolech nebo pěších a rodinek s kočárky i se psy v obou směrech. Nakonec je z toho těžká čtvrtá, opět 100 km etapa, navíc s 1000 m stoupání.
Lázně Muszyna: u nám neznámého města Muszyna na polské straně v údolí Popradu za tmy jen těžko hledáme kemp, ale ochotná pomoc od neznámých lidí je povzbuzující. Až teprve nový pátý den nám zjevuje tyto lázně v celém překvapivém rozsahu. Veřejná místa a vycházkovou zónu okolo řeky zdobí originální figury zvířat a ptáků z barevných netřesků.
Magurski Park Narodowy: dlouhé kilometry kamenitých cest v pohoří Nízkých Beskyd, opuštěné hřbitovy, připomínky složité historie rusínského etnika Lemků mezi mlýnskými kameny válčících stran. Památník v podobě vstupu do domu, který již neexistuje. V roce 1947 byli původní obyvatelé v rámci státní deportace "Wisla" vystěhováni. Útočiště na noc nacházíme na stanovo-bivakové základně "Grzybek" u Krempna.
Owcze sery: Večer šestého dne nám přišla tabule u silnice s tímto nápisem a u ní ovčí farma jako první vhodné místo pro zakempování v Polsku - po přejezdu průsmyku Palota ze slovenských Medzilaborců, kam bylo třeba odbočit a zajistit si spojení pro budoucí návrat po železnici. Na průsmyku potkáváme zjevení: dlouhovlasý Estonec jede na kole s přídavným motorem, na dětském sedátku synka, z Estonska na Slovensko. Jede mu ukázat skutečné hory. Zatímco směřuje na Vysoké Tatry podle našeho doporučení, my se začínáme sžívat se smečkou ovčáckých psů. Ten na obrázku je u nás docela spokojen, ale celou smečku patkou salámu neukojíme. Vyjí a štěkají nám nejen u stanu, ale v celém údolí prý celou noc, ale já o tom nevím.
Wetlina, Hostinec pod poloninami: Náhlé ochlazení a předpověď deštivého počasí mě donutí cestou doplnit osamělé kraťasy v mém šatníku o tepláky a poněkud změnit plány. Tento sedmý den dojíždíme do Wetliny, která je jakousi vstupní branou Bieszczad, a bereme na tři noci ubytovnu s "łazienką na korytarzu", čemuž zaboha furt nemůžeme porozumět, dokud nám to paní recepční neukáže osobně (koupelna společná na chodbě).
Wetlinská polonina: Dnem osmým začínáme podnikat hvězdicové výpravy do okolí. První túra vede na nejbližší Wetlinskou poloninu - konečně vidíme bájné poloniny na vlastní oči. Poloniny jsou náhorní travnaté hřbety Vysokých Bieszczad, které poskytují možnost hřebenových túr s krásnými výhledy do okolí. V pozadí Smerek (1222). Cyklisty sem zatím k naší smůle nepouštějí.
Malá a Velká Rawka: Devátý den míříme k polsko-slovensko-ukrajinskému trojmezí. Počasí je nevyzpytatelné a lijáky s hromy a blesky shání všechny turisty zpátky dolů z hřebenů. Stezky se mění v koryta bahnité vody a zem pokrývá vrstvička krup. My přesto stoupáme na Malou Rawku (1267) a hřebenovkou pokračujeme na Velkou Rawku (1304). Počasí se uklidňuje, nahoře se z mlh vyloupne sluníčko a jsme tady docela sami. Poloniny se tváří, jako že snad ani nekráplo.
Zagroda Chryszczata: Desátý den už je prvním dnem návratu, který začínáme na kole horskou cestou. Poslední noc v přírodě trávíme v příjemném kempu Zagroda Chryszczata, kde se často konají koncerty a hudební festivaly. Hlavní objekt je vyzdoben spoustou dřevořezeb a fotografií, místnosti vévodí centrální kamna. Koncert je bohužel až následující den (ale za to je v kempu nádherný klid)...
Muzeum Andyho Warhola: Den jedenáctý to máme do Medzilaborců prakticky přes kopec, takže nám do odjezdu vlaku zbývá dost času, na Medzilaborce až příliš. Naštěstí se 1928 narodil v Pittsburghu rusínským rodičům Varcholovým synek Andrej a ten se dokázal prosadit ve světě umění jako Andy Warhol. Máme o něm jen mlhavé představy a tak rádi využíváme času k návštěvě tohoto muzea, o jehož zřízení se zasloužilo několik aktivních jedinců.
Haná: Dvanáctý den nás před pátou hodinou ranní vlak vyklopí ve spící nedělní Olomouci. Nedostatek vhodného přípoje řešíme vlastníma nohama a tím uzavíráme i cyklistickou část naší cesty. Sbohem Bieszczady, širá náruč Hané nás vítá zpět.