Netvrdím, že „naše“ Drahanská vrchovina je zrovna pupek cykloturistického světa. Ale nějaké kopce, porostlé ještě semtam lesy tady jsou, zájem cykloturistů o výlety je zjevný. Cyklistika jako párový a rodinný sport pro volný čas prochází další vlnou rozvoje po koronavirové pandemii. Takže zavedení provozu cyklobusů na lince č. 750 do Studnic, respektive do Nových sadů, lze jenom přivítat. Zvláště pro rodinné výlety je možnost ušetřit si okolo 15 km stoupání přínosná. Pro názornost si představme, že musíme překonat i s kolem - třeba po schodech - výškový rozdíl přes 300 metrů (což je zhruba délka třech fotbalových hřišť). Takové schodiště by mělo okolo 1800 schodů…
Protože naše zkušenost s cyklobusem je už více, než 6 a dokonce i 8 let stará, řekli jsme si, že neuškodí si ji zopakovat. Základní informace, jak postupovat při přepravě kola cyklobusem, jsou uvedeny na stránkách IDS jMK: https://www.idsjmk.cz/cyklo.aspx. Ale jak známo, šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se. Počet míst pro kola je omezen na 20, takže pokud chce vyjet na výlet běžná rodinná výprava, jistě by si ráda zajistila místa pro kola předem. Na informacích dopravního podniku se můžete dozvědět, že místenky pro kola na cyklovlek zajistit předem nelze, že je dobré přijít k odjezdu tak deset minut před celou a že největší zájem je o spoj s odjezdem 10:05.
Na nástupiště č. 2 tedy přijíždíme raději o celých dvacet minut před odjezdem a už se o první místo dělíme s jinou rodinkou. Aspoň máme dost času vyměňovat si zkušenosti a informace. Řadíme se na pozici u vchodových dveří, abychom si podle návodu IDS mohli zakoupit jízdenku pro sebe I kolo. Na pozici, kde bude cyklovlek, nejsou na nástupišti žádné stojany pro kola, takže se tvoří fronta cestujících I s koly. Někteří postávají možná nerozhodně, možná zkušeně okolo. Autobus přijíždí s výrazným zpožděním, což je možné v současné dopravní situaci očekávat a tolerovat. Dav cyklistů se ihned vrhá na cyklovlek a začíná umisťovat svá kola do držáků. Vzhledem ke zřejmému nedostatku míst vznikají drobné spory o pořadí. Jsme nařčeni, že jsme přišli poslední. Ano, než jsme se dostali od předních dveří k vleku, měli jsme to jistě nejdále. Nyní sehrává nezastupitelnou a je třeba říci pozitivní roli řidič, který reaguje s naprostým klidem. Je totiž jediný, kdo má jistotu, že se bez problémů dostane na požadované místo. Přináší krabice se třmeny, kterými je nutné kola v držácích zajistit, a podle potřeby udílí těm méně zkušeným rady a kontroluje situaci. Až potom všichni zakupují jízdenky, běžná jízdenka do Studnic stojí 27,- Kč a stejně tak jízdenka pro kolo.
Asi čtyři či pět rodinných kol už se nevejde na vlek a kolaři je stěhují do prostoru pro kočárky. Slouží ke cti řidiče, že situaci zvládá opět v klidu a po zabezpečení těchto kol konečně vyjíždíme s řádným zpožděním na trať. Vzhledem k tomu, že všichni jedou na výlet a přestupují až na vlastní kola, která si vezou sebou, vládne na palubě dobrá nálada, plná očekávání, kterou nekalí ani prodlužování cesty zajížděním busu z přímé trasy tu na sídliště Osvobození, tu do Opatovic. I tam jsou lidé, kteří potřebují cestovat.
Když vystupujeme ve Studnicích, konstatujeme, že dopravou cyklobusem jsme z hlediska času neušetřili vůbec nic. Po vlastních kolech bychom už tady byli I při průměrném tempu. Všichni odstrojují své bajky z držáků a vrací poctivě všechny třmeny, na rozdíl od pověstných podšálků, a rozjíždějí se za svými cíli.
Co říci závěrem: pokud plánujete delší nebo obtížnou trasu, obětujte tu padesátku, využijte možnost cyklobusu a ušetřete něco sil na vlastní výlet. A jak v klidu nastoupit I s kolem na palubu? Vezměte naši praktickou zkušenost do úvahy a nebudete překvapeni.
České Budějovice 2012 - sami dva
Vyškov 2014 - nakonec se všichni vešli
