Když jsou vyhlídky na letní cyklovýpravu do zahraničí kvůli koronavirovým omezením nejisté a zjistíte, že Českou republiku už máte skoro celou obkrouženou kolem dokola až na tenhle kousek skládačky, nezbývá, než zhruba ji naplánovat, nabalit brašny, sednout na kola a vyrazit na trasu, kterou zdobí čtyřkoruna hřebenových horských cest: Orlickohorské magistrály, Krkonošské diagonály, Jizerské hřebenovky a nakonec nejdelší z nich - Krušnohorské magistrály.

1. (půl)etapa Hanušovice - Międzylesie: V pátek odpoledne nás konečně unáší přímý vlak do Hanušovic, kde jsme před čtyřmi lety zahajovali cestu opačným směrem Rychlebskými horami. A za námi zůstávají jen koleje a obvyklý civilní život. V Hanušovicích začínáme sčítat první malé katastrofy. Nejenže jsme zapomněli ve vlaku jeden bidon, ale doma zůstala i pumpička, bez které jsme v případě defektu ztraceni. Navíc nemáme stažené mapy Polska, přes které dnes chceme jet a tak naše navigace je na tomto území slepá. Otázkou je, jestli najdeme přechod a jestli nás Poláci hned nezatknou a nepošlou budovat Varšavu nebo aspoň do karantény. Nezatkli a stav přechodu na zelené hranici naznačuje, že tady už dlouho nikdo nikoho vůbec nezatkl.

2. etapa Międzylesie - St. škola u Olešné: Ve městě, kde jsme nocovali na bivakové louce, se nám podařilo po ránu zakoupit chybějící pumpičku v obchodě s roztodivným smíšeným zbožím a navzdory radám ochotného majitele se vydáváme obtížnější trasou s tříkilometrovým stoupáním. Polskem nás pak vede značený Euroregionalny Szlak Rowerowy ER-2. Po úseku okolo Divoké Orlice následuje pět kilometrů výjezdu na hřeben Orlických hor. Překrásné scenérie a výhledy blaží duši, lesy působí bohatě a zdravě, zdá se, jakoby sem ještě kůrovec nedorazil. Překonáváme vrcholové kóty Deštnou a Šerlich a užíváme si sjezdu v serpentinách až ke Staré škole poblíž Olešnice v Orlických horách.

3. etapa St. škola u Olešné - Lesní plovárna Mladé Buky: Zpočátku nás dnešní trasa vede pohodově, utrácíme ještě nastoupané metry. Nejprve po silničkách, pak po přírodní cyklostezce podél říčky Olešenky a dále okolo Metuje proti toku řeky. Opravdový test odolnosti nastává až na drsných stezkách Broumovských vrchů a v podhůří Krkonoš. Nejprve nás po menším bloudění poslala navigace krkolomným dřevorubeckým sjezdem do údolí Babího potoka, kde nám zlý skřítek, maskovaný za dobrosrdečného muže, poradil téměř neschůdnou zarostlou cestu přes nepřekonatelné mohutné vývraty do spleti lesních cest, které neodpovídají mapě. Nakonec přece jen dosahujeme azylu, který nám na své kempové louce poskytla Lesní plovárna Mladé Buky se vším komfortem.

4. etapa Lesní plovárna Mladé Buky - Dvorská bouda: Už Jánské lázně nám připravily kvůli totální rekonstrukci hlavní ulice nepříjemný stoupák s tlačením kol. Z Černého dolu nás čekalo - jak jinak - vytrvalé stoupání po asfaltové silničce. To však byla selanka proti odbočce na terénní cyklotrasu K1G (Mapy.cz: Na kole obtížně sjízdné), kde nastalo úmorné tlačení naložených kol. V krizovém úseku jsme použili i metodu štafetových přesunů s pomocným tandemovým postrkem, což nepřežily moje cyklotretry, kterým po deseti letech věrných služeb nepomohla ani bandáž lepicí páskou. Nakonec jsme je pietně pohřbili v kontejneru v cíli etapy na Dvorské boudě... Nechť zde sní svůj věčný sen o horách!

5. etapa Dvorská bouda - Paseky nad Jizerou: U Dvorské boudy - na obrázku, pod ní Zadní Rennerovy boudy - jsme směli přenocovat na louce ve vlastním stanu a přitom využít všech vymožeností horské chaty. Vzhledem k nízké teplotě a ostrému větru jsme za to byli po náročné etapě velice vděčni. Po vydatné švédské snídani se loučíme s přívětivým personálem, zapínáme goretexy až ke krku a míříme o 600 m níže do Špindlerova mlýna, který přece jako Mekku Krkonoš nemůžeme vynechat. Ale spíš než Mekka je to turistický cirkus, kde marně hledám hodináře, který by opravil utržený řemínek hodinek. Přes opět perně vytlačený kopec na Horní Mísečky sjíždíme do Rokytnice a následně se přesouváme do Pasek nad Jizerou, kde jsme se rozhodli strávit den odpočinku.

Odpočinkový den: Vzhledem k předpovědi počasí se na ubytujeme na turistické ubytovně na Pasekách, která je sice už zabraná pro dětskou skupinu, ale místo pro nás dva se našlo. Sympaticky a sportovně založená paní domácí nám hned poskytuje přehled všeho zajímavého v okolí. Z nabízených možností je pro nás - i když na kopci - nejzajímavější originální historická hospoda, kde točí i pivo z lokálního pivovaru s názvem Prdecký Perlík. Vyzkoušíme si tam i místní variantu stolních kuželek, zvanou čamburína. Volného deštivého dne využíváme hlavně k regeneraci, přeplánování trasy a desetikilometrové vycházce pro zajištění hotovosti z nejbližšího bankomatu.

 

 6. etapa Paseky n/Jizerou - Ekokemp Oldřichov v Hájích: Počasí je stále ještě nevlídné, když opouštíme naše dočasné útočiště v Pasekách přes Příchovice směrem na Jizerky. Mezi turistické atraktivity obce patří muzeum a rozhledna Járy Cimrmana s názvem Maják. Z Kořenova stoupáme na Jizerskou hřebenovku okolo Chaty Pod Bukovcem, která vlídně přijímá všechny, kdo zde hledají dočasný úkryt před deštěm. Dva bodří hoši za pultem dodávají náladu celé hospodě, i účastníkům závodu 1000 Miles, které na trase míjíme v opačném směru. S jedním z nich, Radkem, se dáváme do hovoru. Cítí se na dně a nejradši by to vzdal. Snažíme se mu nalít trochu optimizmu... Sledujeme ho později na webu, že pokračuje a dokázal dojet až na metu poloviční trasy (500 mil). My také pokračujeme a přes mlhu i déšť absolvujeme v pohodě celé Jizerky.

 7. etapa Ekokemp Oldřichov - Holany: Hezký kempík při Ekocentru v Oldřichově je sice také dopředu celý zabukovaný pro soukromou oslavu, ale pro dva ekologické cykloturisty se místo opět najde! Náš další program operativně měníme: napřed odbočíme mírně z trasy do Hrádku nad Nisou, neboť tam jsou široko daleko jediní hodináři, kteří mi opraví řemínek. Pak zamíříme naopak na jih, kde se v oblasti poblíž Máchova jezera rekreují kamarádi na pronajaté chatě. Vše proběhne podle nového plánu, hodinky opraveny a s kamarády se poveselíme na diskotéce i na chatě. Nocujeme pěkně v suchu na kryté terase.

8. etapa Holany - kemp Spartak Tisá: Kamarádi se s námi loučí a odjíždí na svůj poslední výlet na Kokořín, my se vracíme na naše horské trasy. Dnešní etapu nám zpříjemní dlouhé kilometry po cyklostezce okolo Ploučnice až do Děčína, kde začínáme stoupat od důstojného toku Labe na trasu Krušnohorské magistrály. Naším cílem je vesnička Tisá, která k našemu překvapení není tichá, ale žije ruchem horolezeckých aktivit v pískovcových skalách. Vycházkou mezi pilíři a věžemi Tiských stěn až na vyhlídku na celou oblast zakončujeme hezký den. Horolezecký kemp místního Spartaku nám také poskytuje azyl pro dnešní noc.

 9. etapa Spartak Tisá - Hora Sv. Kateřiny:  Naší průvodkyní přes celé Krušné hory bude cyklotrasa č. 23. Zpočátku jsem zklamán jejím charakterem spíše autostrády, ale zhruba po 15 km se za Adolfovem mění ze standardní silnice na úzkou asfaltečku, která se v zimě neudržuje a teprve teď začínám mít pocit, že jsme na té pravé Krušnohorské magistrále. Nejhezčí dnešní úsek CT 23 byl "po šotolince" od Nového Města až za Flájskou přehradu, kde se zase spojil s větví 23A "po silnici". Po ještě docela úmorném stoupání přes Horu Sv. Kateřiny a následném sjezdu (navigace nám navrhovala použít svah lyžařské sjezdovky) přijíždíme do miniaturního Karavan kempu, o který se dělíme pouze s jednou německou turistkou s "obytňákem".

10. etapa Hora Sv. Kateřiny - Boží Dar: Naše plynová kartuše ráno stěží ještě dokázala uvařit čaj a jeden hrnek kafe a dodýchala. S lichou nadějí na snadné zakoupení náhradní jsme opustili kempík, vyšlapali zpátky na Horu Sv. Kateřiny a vydali se na další cestu. Magistrála střídá krásné asfaltové i šotolinové úseky (na obrázku "Jilmová cesta"). Postupně natahujeme dnešní etapu až do Božího Daru, nejvýše položeného města v ČR. Poučeni z výškového stanování na Dvorské boudě si nacházíme ubytování pod střechou na chatě Zelinka. Majitel je na telefonu trochu v rozpacích, ale opět - dva cykloturisty určitě nenechá na holičkách. Až na místě se vyjasňuje, že jeho ubytovna už vlastně nefunguje a na internetu je k nalezení jen náhodou. Tak jsme se zase jednou vyspali v opravdových peřinách...

11. etapa Boží Dar - Rafting Ohře Třebeň: Ráno nám na chatě Zelinka nabídnou na rozloučenou ještě jednou skvělé lungo a pokus o buchty vlastní výroby k tomu. Dále se s panem domácím, který má Krušné hory v malíčku, poradíme o lokalitách na příští nocleh a vydáváme se na poslední etapu. Držíme se stále cyklotrasy č. 23, ztrácíme výšku a je nám to líto. Cestou se nám podaří konečně zakoupit náhradní kartuši a dnešní etapu dotáhneme až na dohled od cílového města Chebu. Na noc zakotvíme ve vodáckém kempu Rafting na Ohři. Provozovatel půjčovny a vlastník louky byl zvědav, co jsme zač, a tak nás pozval na potlach na krytou terasu boudy a pohostil nás rumem. Kempovat u řeky a nevykoupat se - to by byla opravdu zmařená šance...

Závěr: Na vlak -- a domů...
Teoreticky máme ještě možnost pár dní zůstat, pojezdit a navštívit některé pamětihodnosti v okolí, ale všechny ztrácí barvy a hodnotu před živou vzpomínkou na prožité dny v horách, v potu při výstupech, v chladu a vichru na krkonošských pláních a při krkolomných sjezdech cestou necestou. Ale i na dny pohodové jízdy po hřebenech s nádhernými výhledy a na setkání se sympatickými lidmi. A tak se ocitáme po pár kilometrech po cyklostezce Ohře zase na stejném místě po dvou letech, opět na náměstí v Chebu, ale tentokrát od severu. Ať jedeš od severu, nebo od jihu, vždycky dorazíš do Chebu!

Statistika říká, že jsme zvládli asi 650 km a přelezli skoro 12000 m výškových -- to je bezmála jeden a půl Everestu, to je dost dobrý, ne?
Kam se vydáme příště?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: Podrobnější obrázková dokumentace viz https://photos.app.goo.gl/jmi37PuBThGMTqUX9.